(Foto) Zápisník

Nejen poměrně nudný kecy o klimatické změně a odlesňování může člověk zažít v rámci jednání Výboru pro lesy (COFO) při organizaci FAO v Římě….
Podívejte se, co dokáže s obručemi tanečník Quentin Pipestem, vše ještě v svižném rytmu indiánské písně.

Tak jsem konečně vylovil na You Tube mou oblíbenou skladbu od Carlose Mejía Godoy ze začátku filmu Příběhy obyčejného šílenství.

Už jsem dlouho nic nenapsal, asi proto že se nic světobornýho neděje. Ale  během měsíce se mi nakupilo na nočním stolku (v práci) či nočním proutěném koši (doma) nebo ve víku báglu (na cestách vlakem) pár zajímavých knížek.  Začnu od té nejnovější, kterou jsem pořídil náhodně v Kudrpodchůdku v Brně – je od Waltra Bonattiho  a jmenuje se Hory mého života. Celkem fenomenální italský horolezec poloviny dvacáteho století v ní rozebírá, co ho vede k pobytu v horách, k lezení a ke všem těm dobrodružstvím v nejznámějších alpských stěnách, Himalájích nebo Patagonii. Povídání je zatím dost neotřelé a strhující  – uvidíme jaké to bude dál…

Druhou knížkou, spíš knížečkou je Za písní Severu aneb Proč bychom se neztratili od Zde�?ka Šmída. Opět vtipné (i-když-o-malý-nepatrný-kousek-méně) povídání o cestě na Sever. Jen jsem si musel zvyknout že z Kenyho, Sumce či Lídy jsou opatrující rodičové, kteří nakonec nic neopatrují a sami dobrodružně a navzdory všemu razí za komáry a sobi do Skandinávie. (dále…)

Tak se jmenuje výstava velkoplošných (120*180cm) leteckých fotografií Yanna Arthuse Bertranda, kterou můžete od příštího úterý (8.8.) vidět v ulicích pražské Kampy. Pokud se kouknete na oficiální web výstavy, přesvědčíte se, že ty fotky určitě stojí za návštěvu. A pro nás, čecháčky, jedna potěšující zpráva na závěr – výstava je zadarmo:-)

Aktuálně: Tak jsem se byl podívat v pátek na výstavě a musím říct, že to opravdu stojí za to. Stojí to i za “procházku” přes historické centrum a Karlův most, který mě opravdu vyděsil. (dále…)

Včera jsem se poměrně náhodou dostal na výstavu Modlitba pro Černobyl, která až do 6. května probíhá v ambitu františkánského kláštera v Praze (Jungmannovo náměstí). Jedná se o kolektivní výstavu fotografů Martina Wágnera, Václava Vašků a Antonína Kratochvíla. Kratochvíl a Wágner vystavují černobílou realitu, Vašků přibližuje svět po výbuchu barevně. Kratochvíl má fotky spíš náladové, bez zjevného dokumentárního cíle, spíš jen působivé. Wágner a Vašků, i díky tomu, že se v oblasti pohybují častěji, mají fotky podle mého názoru lepší. Jsou jak působivé, tak mají vysokou vypovídací hodnotu. A možná v noci svítí… (dále…)

Film Michaela Moora z roku 2004 Fahrenheit 911 má podtitulek “Teplota při které hoří svoboda” (The temperature where freedom burns!). Je v tom trocha symboliky, kterou mají Američané tak rádi … každý z nich ten černý den jejich historie označuje pouze zkratkou 911 – tedy pro nás září devátého LP 2001!

Film sestavený pouze z reportáží a archivních materiálů začíná blamáží při prezidentských volbách v roce 2000, kdy Al Gore prohrává až po sporném rozhodnutí soudu. A pokračuje nevýrazným prvním rokem Bushova mandátu až k tomu osudnému dni, kdy unesená letadla srovnala se zemí “Dvojčata” a část Pentagonu. Bush v té době sedí na Floridě ve školní třídě a čte dětem pohádku i poté, co se o útocích dozvěděl. Neví, co má ksakru dělat. Nikdo mu neradí..

A odtud nás příběh odvádí zpátky do minulosti a odkrývá velmi dobré obchodní vztahy amerických obchodníků (G.W.Bush, Donald Rumpsfeld..) s královstvím Saudské Arabie a bohatou rodinou Bin Ladinů. Proč ne, jsou to skvělí obchodním partneři a hlavně je tam olej, ropa, zemní plyn. Tedy peníze, hodně peněz. (dále…)

Včera jsem zhédl letitý film 1492:Dobytí ráje (1492:Conquest of Paradise) režiséra Ridley Scotta. Film byl mistrně zpracovaný, s Gérardem Depardieu v roli Kryštofa Kolumba a Sigourney Weaver v roli královny Isabelly.

Film byl natočen v roce 1992 k příležitosti 500. výročí objevení Nového světa – Amerického kontinentu. Krásné exteriéry středoamerických ostrovů a skvělé herecké výkony dopl�?uje mystická hudba od Vangelise. Divák tak jednak poměrně přesně sleduje historickou (notoricky známou) linii příběhu a jednak nahlíží do běžného života v 15. století, vidí utrpení prostých lidí i intriky skupinky nejmocnějšch a neskutečnou touhu po moci a bohatství.

Možná, že Kolumbus byl vyjímečný a nadčasový člověk. Alespo�? ve své době určitě. To ho předurčovalo k neúspěchu a konečnému opovržení. Měl štěstí, že neskončil na hranici jako jiní. Na druhou stranu kdoví – pravděpodobně to byl stejně nemilosrdný a krutý člověk, jako ostatní feuduálové, možná jen o něco chytřejší a prozíravější a jen čas vše otupil a vytvořil legendu o velkém objevitel…. to už nikdo nezjistí.

Co je však jisté, je to, že tímto objevem začala největší genocida v lidských dějinách. Hitler se Stalinem by se mohli červenat ve srovnání se španělskými (portugalskými, anglicko-americkými) dobyvateli. Jedna říše přírodních lidí za druhou byly vyvražďovány, pralesy přemě�?ovány v plantáže a všeobjímající bůh přírody byl nahrazen křížem a mečem.

Díky tomu, že � panělé a posléze ostatní národy ve svém dobyvání nových území uspěli a díky poměrně značnému časovému odstupu už tento problém lidstvo moc nepálí. Ale stále sklízíme plody tohoto osídlování – je to chudoba a ztráta úcty k přírodě a sobě samým u původních národů amerického kontinetu. Pro ně je život tedy spíše peklem než rájem, který chtěl Kolumbus v Novém světě vytvořit….

Včera jsem si jen podle názvu půjčil knihu Petra Knébla: Putování pro nic za – za nic aneb na kole i v mačkách, v pohodě i –sračkách–!
Po pár minutách zběsilého čtení vím, že jsem neprohloupil. Pavel a jeho přítelkyně Janička se v roce 1996 vydávají z Tiché u Frenštátu s koly a batohy někam na východ, přes Ukrajinu, Krym na Kavkaz. Zhruba v Azerdbajdžánu se rozhodnou pokračovat dál, přes Kaspické moře…to už je trochu mimo plán, ale co! A tak dojíždí přes střední východ až do Nepálu a vracejí se přes širé Rusko domů. Přes 20 tisíc kilometrů na kole a 5 tisíc stopem. Nespočet zážitků, vrcholů a oh�?ů, setkání se zajímavými lidmi a chvil, při kterých šlo o život… a co to všechno stálo? Při odečtení výdělků (sběr láhví, výpomoc na poli apod.) byly náklady na jednoho cca 250 USD na rok a půl! Beze zbytku tak platí, co Pavel napsal v knize:

Jsme asi velmi bohatí lidí, když nám jediná výplata stačí na rok a půl dlouhé putování po světě…

A když k tomu přidáte celkem svérázný humor, valašské nářečí a pěkné fotky, stává se kniha povinnou četbou všech potenciálních poutníků a tuláků…

Knihu vydalo nakladatelství Votobia (1.vydání 1999, dotisk v roce 2000), ale spíš máte naději v knihovnách..