Na nočním stolku

Už jsem dlouho nic nenapsal, asi proto že se nic světobornýho neděje. Ale  během měsíce se mi nakupilo na nočním stolku (v práci) či nočním proutěném koši (doma) nebo ve víku báglu (na cestách vlakem) pár zajímavých knížek.  Začnu od té nejnovější, kterou jsem pořídil náhodně v Kudrpodchůdku v Brně – je od Waltra Bonattiho  a jmenuje se Hory mého života. Celkem fenomenální italský horolezec poloviny dvacáteho století v ní rozebírá, co ho vede k pobytu v horách, k lezení a ke všem těm dobrodružstvím v nejznámějších alpských stěnách, Himalájích nebo Patagonii. Povídání je zatím dost neotřelé a strhující  – uvidíme jaké to bude dál…

Druhou knížkou, spíš knížečkou je Za písní Severu aneb Proč bychom se neztratili od Zde?ka Šmída. Opět vtipné (i-když-o-malý-nepatrný-kousek-méně) povídání o cestě na Sever. Jen jsem si musel zvyknout že z Kenyho, Sumce či Lídy jsou opatrující rodičové, kteří nakonec nic neopatrují a sami dobrodružně a navzdory všemu razí za komáry a sobi do Skandinávie.

Třetí rozečtenou knížkou je The Afgan od Fredericka Forsytha.  Novou knížku od mého nejoblíbeněnjšího autora jsem si nemohl nechat ujít. Vše je naprosto aktuální a realita s fikcí se jen lehce a neznatelně překrývá. Děj začíná po teroristických útocích v Londýnském metru a točí se v prostředí tajných služeb a boje proti islámskému terorismu po 9/11. A vše s citem a nadhledem, jak je zvykem tohoto britského  pro mistra trileru. Prostě knížka mě zatím klasicky drží, čte se skoro sama a přitom nemám pocit, že čtu tuctovou americkou blbost, to rozhodně ne.

A na závěr aspo? jednu dočtenou knížku:-) Nedávno jsem napodruhé dočetl Kmotra od Maria Puza. A to jedním dechem. Nevím, jak jsem tuhle knížku mohl kdysi odložit.  Sicilská mafie v Americe 1. poloviny 20. století byla sice extrémně krutá a krvavá záležitost, ale v podání Dona Carleona jsme z ní cítil něco jako stavovskou hrdost, víru v hodnoty a poctivost. Vím, že to zní ve spojení s mafií divně, ale mafie byla v podstatě “spravedlivou” alterantivou  ke zkorumpované a složité americké společnosti té doby. Vše mělo jasná, daná pravidla a pokus se jimi člověk řídil, vedl spokojený a v rámci možností spravedlivý a poctivý život. Na děti a ženy se nestřílelo, v neděli taky ne a slovo chlapa platilo. Kdo zradil, byl už předem mrtvý díky mstě zvané omerta…

Leave a Reply