Včera jsem se poměrně náhodou dostal na výstavu Modlitba pro Černobyl, která až do 6. května probíhá v ambitu františkánského kláštera v Praze (Jungmannovo náměstí). Jedná se o kolektivní výstavu fotografů Martina Wágnera, Václava Vašků a Antonína Kratochvíla. Kratochvíl a Wágner vystavují černobílou realitu, Vašků přibližuje svět po výbuchu barevně. Kratochvíl má fotky spíš náladové, bez zjevného dokumentárního cíle, spíš jen působivé. Wágner a Vašků, i díky tomu, že se v oblasti pohybují častěji, mají fotky podle mého názoru lepší. Jsou jak působivé, tak mají vysokou vypovídací hodnotu. A možná v noci svítí… 
26. dubna to bude přesně 20 let od výbuchu Černobylské jaderné elektrárny a stále (nebo možná ještě víc) v okruhu stovek kilometrů umírají lidé na různá onkologická onemocnění. A v zakázané zóně stále žijí živí mrtví lidé, kteří se odmítli vystěhovat, respektive se tajně vrátili domů. Jinak si ale v této zóně příroda bere zpět co jí člověk před staletími vyrval. Asi nejvíc na mě nezapůsobily snímky ze školky, „právě“ opuštěné dětmi, ale snímek tělocvičny, která se zdá být na první pohled relativně pořádku. Jen kdyby z palubovky nevyrůstal strom….
Určitě se zajděte mrknout…